Kanonýři ve spolupráci s mentálním koučem Davidem Vavruškou nabízejí od tohoto pátku hráčům, trenérům i rodičům exkluzivní přístup do webinářů, ve kterých se bude řešit, jak moc je (nejen) ve florbale důležitá hlava a psychická stránka. Půjde o tři oddělené kurzy po 45 minutách, z nichž každý bude určený konkrétní výše zmíněné skupině. Začne se v pátek 6. listopadu v 18:00 seminářem pro hráče.
„Nechystám přednášku, kde bych do lidí chtěl hustit nějakou nudnou teorii. Naopak vše bude vycházet z praxe. Trenérům, rodičům i hráčům budu vyprávět, co u mě fungovalo, a co ne,“ představuje svůj projekt Vavruška, dlouholetý fotbalový trenér a zakladatel SMT Academy.
Ten zároveň zmiňuje, že přístup Kanonýrů považuje v českém sportu za zcela unikátní, neboť jiné kluby – i z bohaté fotbalové ligy – mentální trénink podceňují a nemluví o něm.

Davide, co konkrétně pro Kanonýry chystáte?
Projekt koncipuji tak, aby v této době, kdy se hráči, trenéři neschází a rodiče nevozí děti na trénink, dostali zamyšlení nad mentální stránkou tréninku. Výkon na hřišti totiž vždy definuje taktika, technika, kondice a hlava. Já si připravil tři různě zaměřené projekty, jejichž společným jmenovatelem je mentální příprava. Vše bude vycházet z praxe, takže u trenérů se budu snažit, aby si uvědomili, co s jedincem dělá, když mu předávají konkrétní informace. U rodičů to zase bude zaměřené na to, jak dítěti hlavně nevědomky neubližovat. Začneme v pátek s hráči a o termínech dalších skupin budeme vždy členy Kanonýrů informovat.

Co konkrétně se od vás dozví?
Těch věcí, o kterých bych mohl mluvit, je hodně. Mohl bych mluvit i půlden, ale snažil jsem se věci ze svých přednášek utřídit a dostat je do požadovaných 45 minut. Víte, trénuji skoro 30 let, hodně jsem toho zažil (Vavruška trénoval v 1. fotbalové lize a v roce 2015 vyhrál i Pohár FAČR). Tím, že jsem později vystudoval mentální koučink, se na sport dívám úplně jinak a ve spoustě věcech se mi otevřely oči. Takže projekt bude vysloveně praktický, řeknu: dělal jsem tohle, tohle, a nefungovalo to. Zatímco tohle a tohle už ano. Jsem a budu lidem otevřený, nechci nic tajit a budu rád, když si trenéři zkušenosti ode mě vezmou. U rodičů se samozřejmě necítím na to, abych jim říkal, jak mají vychovávat své děti. Nicméně sám jsem otec dvou dětí. A můj syn prošel od pěti do dvaceti let fotbalovou výchovou v ligových klubech. Takže se na to umím podívat jako trenér i rodič. Právě s nimi bych chtěl mluvit o tom, že jsem se nejvíc naučil mezi jeho 17. až 20. rokem. Byli jsme spolu v permanentním kontaktu a on mi vyprávěl, jak se chová trenér, co to s ním dělá. A já jsem vnímal, co to se mnou dělá jako s rodičem.

Říkal jste, že se pokusíte jim vysvětlit, jak hlavně dítě neublížit.
Ano. Každý sportovec, kterého jsem mentálně koučoval, řešil buď trenéra – že si neumí poradit s jeho chováním – nebo řešil rodiče a stav doma. Ti, aniž by to tušili, často dítě shazují svými připomínkami. A já mám nasbíráno hodně poznatků, jak mohou nevědomky dítěti ublížit, když mu řeknou něco nepříjemného. Budu samozřejmě rád, když dojde k diskuzi, protože ta může obohatit obě strany.

Znáte ligový fotbal i obecně sportovní prostředí. Není tento projekt Kanonýrů pro hráče, trenéry a rodiče unikátní?
Je. Málokde jsem jsem viděl, že by někdo tímto způsobem pracoval a nebo že by to minimálně nepodceňoval. U Kanonýrů ale pracují osobnosti, kterých si vážím a které si především uvědomují, že mentální stránka je nedílnou součástí přípravy. A také s ní pracují. Já neznám podobný klub. Zmínil jste fotbal, v němž sice všichni přiznávají, že mentální složka ovlivňuje výkon až ze 70 procent, ale panuje všeobecné přesvědčení, že psychiku nejde trénovat. A já vím, že jde. Vidím to na hráčích, se kterými pracuji a oni výkonnostně poskočili. A když sleduji, jak k této stránce přistupují Kanonýři, zaráží mě, že podobné věci neděláme ve velkém fotbale. Právě příběhy ze své praxe bych chtěl říct i hráčům a hráčkám, aby věděli, jakým způsobem se dá mentální příprava řešit.

Myslíte, že je mentální stránka zvlášť důležitá v současné koronavirové době?
My jsme se ocitli v něčem, co neznáme. Život je o přizpůsobení. Když nám nefunguje mentální stránka v osobním životě či ve sportu, tak to znamená, že naše vnitřní prožívání si neumí poradit se situací, která nastala. Víte, jsou lidé, kteří jsou schopni do 70 let bojovat s věcmi, se kterými moc neudělají a jsou schopni si z toho udělat peklo na zemi. Přitom některé věci je prostě nutné přijmout, neprat se s nimi. Je důležité rozlišovat, co mohu ovlivnit, a co ne. A to, co my teď zažíváme, je pro nás nové a učíme se to. Ano, neovlivním skutečnost, která se děje, ale jiná věc je, jak se k tomu všemu postavím a jak s tím naložím. To už pod kontrolou máme.