Dominiku, hrál jsi za A-tým i juniorku. Jaká to byla pro tebe sezona?

U juniorky začala zklamáním, když jsme nepostoupili do elitní A-skupiny, což byl můj úkol. Měl jsem totiž pomoct je tam dotáhnout. Ale nakonec juniorka dopadla výborně – za úspěch považuji už druhé místo v nižší skupině a pak samozřejmě samotné play-off. To se nám hodně povedlo a mohli jsme to klidně dotáhnout až k medaili.

Co áčko?

Z individuálního pohledu se mi první polovina povedla, ve druhé už to ale pro mě bylo celkem trápení. Přitom v juniorce se mi tou dobou dařilo (po Novém roce dal Janda ve třech zápasech dva hattricky a jednou rovnou pět branek), ale v áčku jsem tu formu nedokázal prodat. A budu-li se na sezonu dívat týmově, pak je hodnocení dost podobné. První polovina sezony byla slušná, pak přišla menší krize, když jsme prohráli sérii zápasů i se slabšími týmy. Ke konci základní části už šly naše výkony zase nahoru. Na play off jsme byli dobře připravení, ale bohužel skončilo záhy.

Jakou vidíš budoucnost juniorky, za kterou hrají mnozí dorostenci, tedy věkově mladší kluci?

Je to dobrá základna talentů pro Kanonýry. Na svůj věk hrají velmi nadprůměrně, kvalitně. Když to porovnám, tak naši dorostenci převyšují mnoho kluků z ostatních juniorských týmů, kteří jsou ročníky 2001 a 2002. Takže naše ročníky 2003 a 2004 mají velký potenciál. V budoucnu na tom může stavět i A-tým.

Však trenér Pazdera už mnohé zapojil do tréninku áčka.

A je to znát. Juniorka má podobný herní koncept jako A-tým, což se nejvíc projevilo a pomohlo nám právě v osmifinále play off proti Chodovu. Kluci se dokázali prosadit z věcí, které jsme dělali pod Honzou Pazderou na áčku. Dávali jsme góly z odskoků a jen se potvrdilo, že takhle kvalitní tréninky žádný klub v juniorce nemá.

Tobě hrát za áčko pomohlo jak?

Dalo mi hodně po florbalové i mentální stránce. Do další sezony půjdu psychicky odolnější, než jsem byl. Výkony třeba nebudou tak kolísavé, protože jsem se s tím učil pracovat. Herně jsem se posunul nejvíc ze všech roků, co florbal dělám. Není divu – na trénincích se neustále pracovalo.

Pomohlo ti i to, že nejsi v A-týmu jediný teenager?

Ano, je to super. Se spoustou kluků jsem hrál ve starších žácích, dorostu. Znám se nimi odmala a jsem rád, že jsou se mnou v áčku, protože máme k sobě dobrý vztah. Před sezonou jsem se vrátil z hostování v Black Angels a právě oni mi pomohli se rychle začlenit zpět. I díky nim jsem otrkal v mužském florbale, protože do té doby jsem v seniorské kategorii nikdy nehrál.

Vím, že jsi se vrátil kvůli maturitě. Blíží se její čas, ne?

Jsem ve čtvrťáku na gymnázium v Hostivicích. Učím se teď každý den, jen nevím, jestli se učím na maturitu, jestli vůbec bude. Ale já se hlavně snažím připravit na přijímačky, ty určitě budou. Hlásím se na medicínu, rovněž na FTVS na obor fyzioterapie. Ještě jsem si podal přihlášku na VŠCHT. Tam se ale chodí bez přijímaček, takže se už spíš připravuji na první semestr. Učím se maturitní otázky, ale těžko říct, jestli za současné situace maturita bude. Nijak mi to nevadí, stejně vím, že se tu látku musím kvůli budoucnosti naučit.

Co tě láká? Být doktorem?

Na prvním místě mám VŠCHT, kde je zajímavý obor Chemie a technologie materiálů. Ten chci studovat. Mám rád chemii, ale medicína mě taky zajímá, protože mám blízko i k biologii. Ale je otázka, jestli se tam dostanu. A je i otázka, jestli bych na ni kvůli florbalu šel, protože je medicína časově náročná. Ale chci ty přijímačky zkusit, je fajn se naučit i něco navíc.

Co když tě tam vezmou? Jak se rozhodneš?

To bude složité. Ale ještě to nenastalo, ani nemám žádný plán předem.

Ještě jsi mluvil o fyzioterapii. Koukáš už pod ruce kanonýrské fyzioterapeutce Kateřině Čikové?

Snažím se, i když před zápasem moc času není. Ale sleduji třeba, jak se tejpuje. Fyzioterapie mě láká, protože má blízko ke sportu, navíc jsem se ve škole vždycky rád učil o svalech, opěrné soustavě. Tak uvidíme, jak to při přijímačkách dopadne.