Davide, řada Kanonýrů tě dobře zná. Nicméně zkus nám popsat svůj florbalový životopis.

V Kanonýrech jsem hrál od deseti let až do posledního roku v juniorce, kdy jsme si zahráli nejvyšší juniorskou soutěž. Už od patnácti let jsem pomáhal s organizací a pořádáním zápasů, a tak jsem se po juniorce stáhl z hráčské role do managementu. Po sezoně 2019/2020 jsem v klubu skončil a od následující sezony se přesunul do Karlových Varů, kde jsem měl na starost komunikaci klubu. Ten ročník nám ale po sedmi zápasech utnul covid. Od další sezony jsem pak vedle marketingu, sociálních sítí a komunikace byl i u áčka, kde jsem měl roli vedoucího mužstva a pomocného asistenta. Slavili jsme tehdy postup do superligy, když jsme ve čtvrtfinále zdolali Kladno. A když sezona skončila, dostal jsem nabídku na práci na plný úvazek z Chodova, kde jsem dělal v marketingu. Tam jsem byl rok a po nabídce z Kladna jsem se vrátil zpět.

Zastavme se u těch dvou let ve Varech, protože ty jsou pro Kanonýry velkým rivalem a v posledních sezonách i osudovým soupeřem. Jaké pro tebe bylo třeba loňské čtvrtfinále 1. ligy, kdy Karlovy Vary nakonec postoupily díky třem penaltovým rozstřelům?

Bylo to pro mě hrozně zvláštní. Přijedete někam, kde jste vyrostl, kde jste strávil spoustu času jako hráč i jako pořadatel, ale najednou jste tu jako „nepřítel“ a do plné haly Kladeňáků nakráčíte v cizí mikině. To nebylo úplně příjemné. Ale na druhou stranu taková byla realita. Já byl součástí karlovarské organizace, se kterou jsme měli nastavený jasný cíl, za kterým jsme šli a nakonec ho dosáhli. Že na té cestě stálo Kladno, byl pro mě sice nepříjemný pocit, ale byla to překážka, přes kterou jsme museli projít a podařilo se.

O rok později, když se proti Varům hrála baráž, už jsi byl na Chodově. Komu jsi přál?

Trochu pikantní situace. (usmívá se) Nechtěl jsem, aby Vary sestoupily, protože za tím postupem bylo hodně moc práce, ať už florbalové či marketingové. Po mém příchodu jsem se s tamním prostředím dost ztotožnil a zkrátka nechcete, aby projekt, kterého jste byl nějakou dobu součástí, a o kterém si troufnu říct, že jsem ho i výrazně ovlivnil, spadl po jednom roce dolů. Na druhou stranu jsem také chtěl, aby Kladno postoupilo. Mám vazby na kluky v týmu. S pěti z nich jsem roky v kladenské mládeži vyrůstal, jsme kamarádi. Přejete to nejen jim, ale i zbytku týmu, protože tak nějak víte, kolik za tím té práce bylo a je. A najednou je Kladno skutečně blízko. Když jste Kladeňák, tak mu to nejde nepřát, chcete, aby kluci šli výš.

Trochu jsme v tvém životopise opomenuli Chodov. Jaká byla práce tam, protože to je velkoklub a oddíl s velkou historií?

Práce pro Chodov byla velmi specifická. Nepracujete jen pro Chodov jako takový, ale podílíte se na fungování dalších dvou klubů - v tomhle případě Start98 a Traverza, takzvaná Floorball Group. To vás nutí přemýšlet jinak, celá organizace přemýšlí trochu jinak. Navíc přijdete do prostředí, které za každé situace myslí jen na ty nejvyšší příčky a už má i zlatou historii. Myslím, že i na Chodově se mi povedlo odvést kus práce, ale narozdíl od Karlových Varů, tady cítím, že jsem ji nedokončil, tak jak se sluší a patří...

Skončil jsi, protože se ozvalo Kladno. Nešlo odolat?

Ta nabídka mě překvapila, zvlášť co jsem tady tři roky nebyl. Vyslyšel jsem ale volání Honzy Buka, který chtěl, abych na tu pozici přišel a chtěl, abych s ním spolupracoval. Abychom vedli klub společně – on jako ředitel spolku a já jako generální manažer. A poté, co jsme si sedli s majiteli, kdy jsme si vyjasnili pár věcí, jsem souhlasil. Potvrdili jsme si, že chceme jít společnou cestou, která by navíc měla být z větší části kladenská. Pak už to bylo velmi jednoduché rozhodování.

I šéf klubu Zdeněk Jirák říkal, tvůj předchůdce Ondřej Riebauer odvedl skvělou práci a přeměnil organizaci oddílu na malou firmu. Jak to vnímáš?

Plně souhlasím. Protože rozdíl, když jsem z Kladna odcházel s dneškem, je opravdu markantní. Ondra Riebauer odvedl kvalitní práci, nastavil automatické procesy ve fungování klubu. Lidi tu pracují výborně, jsou jasně nastavené cíle. Celá agenda manažera je ve výborném stavu, je to jedna radost – a to myslím v dobrém – přebírat. Všechno, co dělal je dohledatelné, je v tom řád. Fakt odvedl super práci a já mu za to moc děkuji.

Vnímáš jako výhodu, že jsi ve florbale poznal už spoustu rolí?

Ano, je to obrovská výhoda. Když jste v jakémkoliv klubu, tak to není jen o tom, že děláte pouze svou práci a k ničemu jinému se nedostanete. Ne, nakouknete do jiných odvětví, ať už do role trenéra, šéftrenéra, sekretáře. Sbíráte zkušenosti, často řešíte problémy společně. Že jsem si vyzkoušel roli markeťáka, mi dává dostatečný základ, abych dokázal komunikovat a jednat se sportovní i nesportovní složkou klubu. Řekl bych, že na svůj věk jsem poznal dost různých odvětví florbalu, a tak věřím, že se nedostanu do pozice, kdybych si nevěděl rady.

Nastupuješ s nějakou vizí, cílem?

Ondra Riebauer před třemi lety po nástupu řekl, že i cesta může být cíl. A já bych na něj navázal a lehce to poupravil: Kladenská cesta je teď cíl.