Jak vaše zapojení u mládežnických družstev bude konkrétně vypadat?
Začnu trochu obšírněji. Už v průběhu koronavirové pauzy jsme začali mnohem víc a hlouběji využívat software XPS, přes který u mládeže funguje projekt #trénujchytře. Společně s šéftrenéry jsme dali dohromady sportovní koncepci. Nechtěli jsme teorii, ale reálně aplikovatelný koncept pro chod florbalového klubu. Řešíme v ní, jaké budou cíle pro jednotlivé ročníky v souladu s vývojovými potřebami dítěte. A to ať už z pohledu florbalové specializace nebo z pohledu kondice, zdraví hráče a pohybové korekce – na čemž se podíleli naši specialisté Jan Pechr a Gabriela Pecáková – a samozřejmě i z pohledu mentálního rozvoje včetně aplikované vývojové psychologie dítěte.

Co si pod tímto pojmem představit?
V jakém věku a co přesně jsou schopny děti vstřebat. Jak vůbec v určitých obdobích vnímají pojetí kolektivního sportu a tomu jsou upravené cíle. Aby to nebyla jen teorie na papíře, potřebovali jsme vymyslet platformu, která především vše sjednotí pro naše hlavní trenéry. V XPS tedy postupně vzniká zásobník cvičení a postupů. Trenéři by tak od nás měli mít mnohem větší podporu i mnohem širší možnosti výběru, jak s hráči pracovat. Ať už v oblasti florbalu nebo kondice. Mělo by jim to také práci zjednodušit, protože cvičení i sdílení know-how bude ve videoformě, která je nejefektivnější. Zpět k mému zapojení – v příští sezoně se plánuji zařadit do trenérské struktury u mládeže, protože cítím, že je důležité, abych byl ještě blíže u toho, jak s mládeží pracujeme. Abych měl jako sportovní ředitel lepší zpětnou vazbu.

Aby vás členové i rodiče neviděli jen při zápasech A-týmu, ale téměř dennodenně potkávali i v hale?
Ano, o to mi přesně jde. Měl jsem v poslední době dojem, že ne veškerá zpětná vazba se ke mně dostává. A jak byl koronavir pro nás ve spoustě věcech negativní, tak v jedné věci byl pozitivní v tom, že jsme měli prostor víc zrevidovat kvalitu naší činnosti a profesionalitu. A zjistili jsme, že se potřebujeme zlepšit v oblastech, které jsme předtím neviděli. I proto chci být v bližším kontaktu u mladších dětí. Myslím, že tím mohu i lépe jako sportovní ředitel působit v oblasti sportovního rozvoje na trenéry. Aby jasně viděli, že myšlenky, nápady, se kterými přicházíme s šéftrenéry, nejsou jenom teorie. Navíc já jsem ve své kariéře začínal jako trenér mládeže, pracoval jsem s několika generacemi hráčů. Právě tady jsem se v začátcích profesně zlepšoval a dnes v superlize či v zahraničí hraje řada hráčů, u kterých jsem se mohl podílet na jejich výchově. Zároveň práci u mládeže beru jako velkou inspiraci.

Bavíme-li se o trenérském obsazení, nemůžeme přeskočit odchody Martina Czeczinkara a Václava Michálka. 
Ano. Vašek přehodnotil své životní priority, chtěl se vydat jinou cestou a my jsme mu v tom vyšli vstříc. U Martina je příběh jiný. Už loni na podzim jsme se začali bavit, že oboustranně cítíme, že Martin potřebuje novou motivaci. Myslel jsem, že ji získá, když jsme mu umožnili vést v roli hlavního trenéra celostátní ženský výběr U15. Nicméně Martin se později rozhodl, že nebude dvouletý kontrakt prodlužovat. Komunikace od něj byla absolutně férová a profesionální, mohli jsme se tak na jeho odchod připravit s velkým předstihem. Chtěli jsme s tou informací hlavně kvůli Martinovi pracovat interně, protože by mu mohlo komplikovat práci u jeho družstev, kdyby se veřejně vědělo, že odchází. Já si ale velmi cením, jak Martin komunikoval i jak celou situaci zvládl. A jsem pozitivně překvapen, jak kvalitně a  profesionálně Martin předal svou dvouletou agendu. Obzvlášť v prvním roce toho měl na starosti hodně. Rozcházíme se v dobrém. Jsem rád, že padlo, že to nemusí být definitivní a můžeme jednou vrátit zpátky ke spolupráci. 

Jako šéftrenér mládeže zanechal v Kanonýrech výraznou stopu, že?
Ano, za ty dva roky odvedl velice dobrou práci. Zanechává u Kanonýrů dobrý odkaz. V prvním roce to bylo pro něj těžké, veškerá sportovní agenda u mládežnických družstev stála jen na něm. Byl jsem spokojený, že Martin dokázal přicházet s klíčovými nápady a s cíli, kam by klub měl směřovat. Důležité bylo, že jsme v tomto směru byli na jedné lodi a chtěli péči o hráče sjednotit. Po našem příchodu do Kladna jsme totiž zjistili, že práce u jednotlivých týmů a komunikace s rodiči byla různorodá, nebyla sjednocená, standardizovaná. To bylo ale potřeba, abychom práci dělali s maximální profesionalitou a dlouhodobou udržitelností, zvlášť když jsme na Kladně z pohledu členské základny největší sportovní klub. Když vidím vývoj posledních dvou let, tak se to povedlo. Rovněž se podařila při náborech navázat úzká spolupráce se školami, což byl projekt, který Martin táhl. Jedinou kaňkou na dvouletém období je koronavirus. První rok jsme potřebovali stabilizovat prostředí. Řešili jsme základní organizační nastavení, a když jsme ve druhém roce byli připravení se víc obout do sportovního rozvoje, tak nám do toho „hodil vidle“ covid. Cítil jsem, že se to projevuje i na Martinovi, protože se práce šéftrenérů musela změnit. Neměli kontakt s dětmi v hale, což zrovna Martina ohromně nabíjí. Sice hodně hodin strávil u počítače s online tréninky i obsluhou projektu #trénujchytře, ale to není standardní činnost, která by trenéra naplňovala. A já si to uvědomuji.

Členové, kteří pod Martina Czeczinkara i Václava Michálka spadají, už vědí, že jejich agendu přeberou Miroslav Šnajdr a Michal Skuhrovec. 
Přesně tak. V průběhu dlouhého sportovního lockdownu jsme mohli dát spoustu věcí v organizačním úseku do pořádku. Díky práci generálního manažera Ondřeje Riebauera se stabilizoval sekretariát a jeho vedoucí Andrea Kuthanová zvládá svou práci naprosto nadstandardně. Za dobu, co ve florbalovém prostředí působím, vnímám, že patří v tomto ohledu mezi špičku v tuzemském florbale. Jsem za to rád, protože nám to umožňuje, že se šéftrenéři nebudou muset tolik podílet na organizaci nesportovní části. Otevřela se tak možnost, že Mirek s Michalem se mohou mnohem víc opřít do samotné organizace sportovní činnosti, což logicky nabízí, abychom zefektivnili péči okolo družstev. Pod Mirka budou spadat kategorie U12 až U19, Michal už se stal v Kanonýrech specialistou na práci u nejmenších dětí. Bude tedy šéftrenérem přípravek a elévů. K tomu chceme navázat na jeho velké zaujetí z první sezóny, kdy byl hlavním tahounem v rozvoji a růstu naší dívčí složky. Tam jsme měli největší potíž v členské základně, což nám koronavir bohužel zase přibrzdil. Teď se do toho budeme chtít znovu obout a chceme, aby nám dívčí složka opět rostla.

Už jste zmínil klubové specialisty – fyzioterapeutku Gabrielu Pecákovou a kondičního trenéra Jan Pechra. Budete je ještě víc u mládeže využívat?
Budeme. Gabrielu někteří hráči znají z online tréninků, většina členů pak z projektu #trénujchytře, kde natáčela návodná videa pro kompenzační cvičení. Věřím, že už brzy budeme fungovat normálněji, abychom mohli v oblasti fyzioterapie, zdravotního cvičení nabídnout i u mládeže ještě lepší péči. Zároveň budeme rozšiřovat i sjednocovat kondiční rozvoj hráčů. Náš odborník Jan Pechr, který primárně fungoval u áčka, bude víc zapojený do práce u mládeže. K tomu si vedle něj vychováváme Matěje Stůje, který má o tuto oblast velký zájem a má k ní dobré dispozice. Pracoval na své větší odbornosti a díky mentorství Honzy Pechra je ideálním adeptem na kondičního trenéra žákovských kategorií. Chceme, aby sportovní péče byla kvalitnější a jednotná.

Teď jsme aktuálně v období sportovního rozvolňování. A klub chystá jednu velkou novinku.
Těžko se odhadovalo, jak se situace bude vyvíjet a jak se rychle bude rozvolňovat. Nicméně cítíme, že potřebujeme opět členům nabídnout tu nejlepší péči, kdyby zase nastalo nějaké těžší období. Proto jsme se rozhodli zainvestovat a zajistit venkovní hřiště s florbalovým povrchem, které bude položené v areálu 4. Základní školy. S naším partnerem SAMK jsme se domluvili od 1. června na dlouhodobém pronájmu basketbalového hřiště. Venkovní hřiště budeme mít k dispozici přes letní měsíce, abychom bez ohledu na to, jak se bude vyvíjet pandemie a jaká omezení budou, měli prostor, kde můžeme hrát florbal venku. Získali jsme tím širší možnosti pro to, že chystáme kompenzaci činnosti a podporu, aby naši členové mohli dohnat – jak to jen půjde – tréninkovou a herní ztrátu. Připravujeme i víkendovou činnost, protože zatím nejsou pro červen povolené turnaje a přípravné zápasy. Jsme v komunikaci s kluby z regionu a domlouváme si přátelská utkání. Po celou dobu pandemie jednáme v souladu se všemi opatřeními, chováme se zodpovědně a jak jen to půjde, chceme hrát zápasy.

Ono se dá předpokládat, že právě venku to půjde oproti hale dřív. Epidemiologové považují venkovní prostory za bezpečnější.
 Ano. My neříkáme, že se florbal má hrát venku, ale jde o to, abychom měli možnosti. Teď se v hale trénuje s velmi omezeným počtem a jsou nutné rozestupy, zatímco venku se už může trénovat kontaktně. My bychom díky tomu mohli hrát zápasy dřív. A nejen v červnu ale i v průběhu celých prázdnin chceme, aby naši členové měli možnost maximálním způsobem si užít florbal, takže pro ně chystáme velice pestrý program.

Zároveň každý florbalista, který hrál nějaký letní turnaj pod širým nebem, řekne, že je to výjimečný zážitek. Souhlasíte?
Samozřejmě. Venkovní hřiště má z našeho pohledu jedinou nevýhodu, že jsme závislí na příznivém počasí. Nicméně vzhledem k tomu, že máme velkou základnu, tak se v letních měsících s vysokými teplotami nevejdeme jen do pevných zděných hal a využíváme nafukovačky. A tam to v létě není vždy příjemné, zatímco venkovní hřiště může být v tomto ohledu výhodnější. A máte pravdu, že hráči, kteří zažili na letních turnajích zápasy na venkovním hřišti, ví, že to má své kouzlo.

Ještě nějakou novinku u mládeže chystáte?
S ohledem na to, že nám koronavir sezonu ztížil i zkrátil, jsme se rozhodli výjimečně posunout překlopení kategorií o měsíc později. Déle tak podržet kluky i holky ve stávajících partách. Vyslyšeli jsme zpětnou vazbu našich členů a cítíme, že je správné rozhodnutí, aby v tomto normálnějším režimu spolu strávili víc času.