„Celkově jsme jako klub udělali nejen po sportovní stránce velký krok kupředu a družstvo starších žákyň je toho zářným důkazem. Chci poděkovat vedení za to, jak se k ženskému florbalu u Kanonýrů postavilo a pevně věřím, že se nám ho podaří do budoucna ucelit a stabilizovat. Právě tým starších žákyň by mohl být tím správným odrazovým můstkem,“ popisuje trenér žákyň Michal Skuhrovec.
Ten musel v sezoně nejdříve zapracovat na úplných základech, neboť většina jeho svěřenkyň začala s florbalem později, a tak jim chyběly věci, které obvykle pilují v mladších kategoriích. Ovšem díky pracovitosti hráček byl velmi záhy viditelný posun, projevila se i jejich pravidelná účast na individuálních skills trénincích. „Rovněž musím ocenit nadstandardní kardiotréninky ve FitEffectu Kladno, kam chodily holky poctivě makat a rozhodně to mělo viditelný fitefekt,“ říká Skuhrovec. „Na to, že to byla moje první zkušenost s trénováním dívčího kolektivu, tak musím říct, že se mi ním pracovalo skvěle a rád bych v započaté práci pokračoval. Holky mají chuť makat a do všeho jdou na sto procent. Jsem moc rád součástí takhle skvělého týmu,“ chválí starší žákyně Skuhrovec, jinak obránce A-týmu.
Se staršími žákyněmi trénují i dorostenky, které rovněž zaznamenaly herní posun. „Zvládly nový herní systém, zlepšila se i docházka družstva a hráčky zodpovědně plnily své povinnosti. Ze sezony si odnesly spoustu nových zkušeností, které mohou dál uplatnit ve své kariéře. Neustále se zvedaly výš za lepšími výkony,“ chválí je trenérka Gabriela Krézlová.
Ta je rovněž nadšená ze společných tréninků s žákyněmi, díky čemuž je obsah jednotek bohatý a pestrý. „Dávají mi pozitivní energii, když vidím jejich zájem a jak se zlepšují. Jsou hrozně šikovné a vždy se těším na trénink nebo turnaj s nimi. Poděkování si zaslouží starší žákyně, které pravidelně a rády jezdily pomáhat na turnaje dorostenek.“
Navíc se mladé Kanonýrky výrazně angažují i při pořádání domácích zápasů A-týmu, kde také patří mezi nejhlasitější fanoušky.
K lepším výkonům se snad zvedají i kladenské ženy. Ty před dvěma lety spadly z 2. ligy, což tou dobou bylo spíše úlevou, neboť kádr byl prořídlý. Loni ale vybojovaly postup a v této skončily ve 2. lize 12., když v 18 zápasech získaly šest bodů. „Bohužel se ukázalo, jak propastný je rozdíl mezi týmy 2. a 3. ligy. Tu jsme loni prošly, dá se říct s prstem v nose, a v tom byl problém. Takové zápasy nás vůbec nepřipravily a i to, že stále bojujeme s rozšířením hráčské základny, sezonu ovlivnilo,“ vysvětluje trenérka Eliška Moulisová. „Nalijme si čistého vína, letos jsme po většinu sezony nepředváděly hezký florbal a ani bojovnost nedokázala naše výsledky ovlivnit. V každém zápase jsme měly světlejší chvilky a několikrát pro nás byl výsledek až zbytečně krutý. Ale v celkovém pohledu nemůžu nevidět předposlední příčku v tabulce jako neférovou.“
Avšak neztrácí optimismus. Věří, že právě bojovnost, ochota na sobě pracovat, přinese nejstarší ženské kategorii světlou budoucnost. „Ke konci sezony se náš herní projev začal zlepšovat a konečně jsme se i početně trochu rozrostly. Chci vidět obrodu kladenského ženského florbalu a chci věřit, že nelehká situace, která nyní zasáhla celý svět, nás trochu nakopne. Že až se uvolní vládní opatření a my se zase budeme moci sejít na florbale, tak ze sebe i na trénincích vydáme maximum, abychom byly v příští sezóně pro všechny důstojným soupeřem a florbal nám zase přinášel radost a zážitky, kvůli kterým jsme si tenhle sport všechny zamilovaly,“ přeje si Eliška Moulisová.