99_20240130_165647.png
1466_20200404_125400.jpg

Přípravka Kanonýrů: věrní příznivci i hráči, kteří se učili týmové kultuře

Patří k nejvěrnějším i nejhlasitějším příznivcům A-týmu. Právě hráči z přípravky U9 a U8 jsou většinou těmi, kteří bezprostředně po utkání svých vzorů vběhnou na hřiště a pak jsou součástí kanonýrské děkovačky.

„Jejich sprint na hřiště po vyhraných zápasech dělal radost nejen mně, ale i všem ostatním hráčům a fanouškům našeho klubu, kteří s námi naše vítězství prožívali,“ říká Michal Skuhrovec, hráč A-týmu a zároveň trenér U9. A přidává: „Tolik úsměvů a pozitivní energie, kterou mi hráči během tréninků a zápasů byli schopni předat, mi dávala smysl, že tu práci děláme správně.“

I u přípravky se díky vydařeným náborům jede v ročníkovém systému, jejich počet nabobtnal. Trenéři se samozřejmě zaměřují na všeobecnou přípravu, takže vždy jedna ze tří týdenních tréninkových jednotek probíhala mimo florbalovou palubovku, ať už to bylo v areálu Sletiště či v judo sálu haly BIOS. „Tyto tréninky se později ukázaly jako skvělé pro emoce dětí, zároveň jsme si zde vyzkoušeli všeobecnou sportovní přípravu. Hodně jsme se věnovali cvičením na obratnost a reakční rychlost, což se později projevovalo i ve florbalových trénincích a zápasech,“ popisuje Lukáš Molhanec, kouč U8.

Trenéři se však u mladých Kanonýrů zaměřili i na nesportovní věci. Představili jim týmovou kulturu, ukázali věci, které jsou nezbytnou součástí každého sportovce a slušného člověka. A právě v této oblasti – kromě herního posunu – si trenérské duo cení největšího progresu. „Ať už se jedná o zdravení, sprchování po tréninku nebo pomoc spoluhráčům. Tam doopravdy, když porovnám začátek a konec sezony, tak vnímám, že se nám podařilo nastavit něco, s čím hráči a hráčky mohou jít dále celou svou kariéru,“ těší Molhance. „Posouvali jsme se samozřejmě i ve florbalových činnostech. Myslím, že mohu s klidným svědomím říct, že se kluci a holky jsou schopni rozhodovat sami a v posledních měsících se nám dařilo dostat do jejich rozhodování i rychlost. Dalším prvkům toho, jak by měl hráč Kanonýrů vypadat, jsme se věnovali také, tam je ale ještě před námi směrem do dalších sezon velký kus práce, o kterém jsem ale přesvědčený, že ho zvládneme.“

Poděkování rovněž patří i rodičům, kteří podporovali hráče a trenéry. A pomáhají spoluvytvářet prostředí, které mladé Kanonýry posouvá herně i lidsky.