Co vše se u mládeže změnilo?

Sjednotili jsme organizační systém trenérského pokrytí. Takže máme v každém ročníku jednoho hlavního kouče, který má k dispozici realizační tým a zodpovídá za celou organizaci. Navíc má na starost menší početné skupiny, než tomu bylo dosud. Věříme, že to zefektivní fungování jednotlivých družstev. Zároveň jsme se rozhodli, že u mládeže rozdělíme hráče do mužstev podle konkrétních ročníků. Zatím jsme to neudělali jen u starších žáků, protože nemají dostatečnou základnu, ale do budoucna s tím rozdělením počítáme i u nich.

Co si od toho slibujete?

Ten důvod je jednoduchý - protože můžeme lépe řídit a kontrolovat vývoj dítěte. Většina klubů používá dvouročníkový systém a často se stává, že hráč dostane první rok nějakou péči, ale druhý rok se na to už kontinuálně nenavazuje, a začíná se znovu. Nebo se nějaké věci přeskočí, protože do vyšší kategorie přijde talentovaná generace mladšího ročníku, která se často upřednostňuje. Pak není dobře řízený rozvoj dítěte napříč celou mládežnickou strukturou. Nový systém nám umožňuje lépe monitorovat a organizovat sportovní rozvoj hráče i jeho mentální rozvoj, protože nedochází k předbíhání. Stejně jsou organizované velké sporty v Česku jako fotbal a hokej, ale třeba i florbal ve Švédsku.

Jak to vnímají rodiče, protože pro některé to mohou být velmi zásadní změny?

To jsou, také proto jsme je rodičům prezentovali a vysvětlovali na schůzkách. A jsem spokojen, že většina z nich má ke změnám pozitivní postoj a snaží se je chápat. Někomu to samozřejmě problém dělá, protože má vyšší ambice a chce, aby dítě hrálo proti starším hráčům. Někdo třeba proto, že hráči měli v mužstvu kamarády, ale my máme spoustu možností, jak se mohou v klubu potkávat dál. Spíš to bereme pozitivně, že je to pro děti nová výzva, aby si vytvořily nové vztahy a získaly ještě víc kamarádů. Hlavní však je, že většina rodičů vnímá pozitivně nové nároky, které na hráče máme.

Jaké to jsou nároky?

Ti, kteří se rozhodli, že florbal budou brát vrcholově a mají ambice, trénují čtyřikrát týdně. Zároveň to ale není povinnost. Kdo chce mít florbal jen jako hobby, má rovněž tu možnost. Zvýšili jsme ale nároky na jednotlivé tréninky. Před tréninkem máme přípravu venku, kde chceme mít celostní přístup ke sportu. Třeba fotbalisté či hokejisté jsou na to zvyklí. A ve Finsku a Švédsku to znají i florbalisté. Opět jsem rád, že drtivá většina rodičů má pro to pochopení, trenéry podporuje a pomáhá jim. Novinkou v tréninku rovněž je, že posledních patnáct minut dbáme na to, aby proběhla kompenzace.

Co ale vím, nejsou to jediné novinky u mládeže.

Ne. Jdeme do hloubky, detailů. Když se ze zdravotních či časových důvodů nemohou naši hráči zúčastnit tréninku, tak je tu pro ně dvakrát týdně možnost absolvovat náhradní trénink. Na něm je vždy trenér a pro nás je to rovněž zpětná vazba, jestli se hráči, kteří řeknou, že mají ambice, tak i chovají, nebo jen o tom mluví. Ale chci zmínit ještě jednu naprosto unikátní záležitost.

Jakou?

Pláckové hry! Na dvě hodiny v týdnu jsme u 4. ZŠ zajistili venkovní sportoviště, kde mohou děti hrát fotbal, basketbal, volejbal či házenou. Vždy je přítomná osoba starší 18 let, která dohlíží, aby vše proběhlo v pořádku, ale nic neorganizuje. Chceme totiž, aby si činnost děti organizovaly samy. Aby dokázaly spolu komunikovat bez ohledu na věk a bez ohledu na to, jestli se tam potká hráč, který k florbalu přistupuje výkonnostně, či hobby. Oni si rozhodnou, co budou hrát. Jde o unikátní projekt, s jehož myšlenkou přišel náš šéftrenér mládeže Martin Czeczinkar. Nechal se inspirovat ve fotbalovém prostředí, teď jsme zvědaví, jaké výsledky to bude mít v dlouhodobém rozvoji hráčů. Navíc společnost hodně volá po tom, aby měly děti možnost samovolně sportovat, vyzkoušet si jiné sporty.

Zároveň chcete i vybrané hráče připravovat na mezinárodní florbal, že?

Ano, teď aktuálně probíhá výběr hráčů, kteří budou mít od října speciální hodinový trénink. Povedu ho já a Martin Czeczinkar a budou zaměřeny na herní dovednosti i moderní herní prvky. Celý trénink bude řízený v angličtině a vždy se na něm objeví jeden z našich zahraničních hráčů. A nebo Filip Ullmann, který hrál švédskou superligu. To je řada novinek.

Jak na ně kromě hráčů a rodičů reagují trenéři?

Myslím že pozitivně, chtějí se zlepšovat. Na začátku srpna jsme zorganizovali trenérský kemp, kterého se zúčastnila většina našich mládežnických trenérů. Stanovili jsme si hlavní cíle do sezony. Já jsem z pozice sportovního ředitele definoval, jak má vypadat hra Kanonýrů. Trenéři se s tím ztotožnili a mají k dispozici šéftrenéra mládeže a klubového metodika, aby s nimi mohli konzultovat, jak a kdy jednotlivé prvky aplikovat. Cílem je to, aby měl každý Kanonýr zažité herní principy a mohl se v dospělém věku snáz začlenit do A-týmu. Trenéři budou potřebovat čas a trpělivost, aby se jejich práce projevila. Potěšilo mě, jaké cíle se trenéři stanovili do sezóny.

Nosíte v hlavě ještě nějaký atraktivní projekt?

Ano. Navázali jsme spolupráci se společností SMT Academy. Uvědomujeme si, že kromě rozvoje florbalové specializace a kondice je nutné pracovat i s mentálním nastavením. Hráč musí mít trénované tělo, šikovné ruce a rovněž musí být odolný po psychické stránce. A my mu chceme dát know how, jak má tu hlavu trénovat. Je nezbytné, aby ty informace měli i ti, kteří se na rozvoji hráče podílí, což je trenér a rodič. Proto jsme se rozhodli pro všechny připravit semináře. Chceme, aby hráč, trenér i rodič věděl, na co je potřeba se při rozvoji hráče zaměřit. Rozvoj našich hráčů vnímáme jako společnou spolupráci a bez ochoty trenérů se vzdělávat a zlepšovat, stejně jako bez podpory od rodičů se neobejdeme, pokud chceme naplnit potenciál hráčů v našem klubu.