99_20240130_165647.png
1340_20191007_150206.jpg

Šajbu! Ruské posily Kanonýrů si už doma vyvářejí a hned střílí góly

Přiletěl v úterý, stihl dva tréninky a ze svého prvního českého zápasu byl lehce nervózní. Nakonec ale Sergej Grebenšikov prožil úžasnou kanonýrskou premiéru – Kladno zničilo Petrovice 15:1 a on dal dva góly. Báječný večer má ale za sebou i druhý z ruských útočníků ve službách Kanonýrů, Aleksander Trofimov nasázel rovněž dvě branky a na další dvě ještě přihrál. „Co za tím je? Nevím. Ale jak přijel Sergej, tak mi doma vyvařuje, protože já vůbec nejsem dobrý kuchař. Já jsem jen dobrá myčka nádobí,“ žertoval Trofimov po utkání.

Stáli vedle sebe, smáli se. Trofimov se ujal role překladatele, zatím z ruštiny do angličtiny, ale slibuje, že už si brzy troufne i na češtinu, neboť klub najal jemu i Grebenšikovi učitelku češtiny. „Věřím, že se zlepšíme. Ale jeden ze spoluhráčů umí skvěle rusky, s jinými se zatím domluvíme anglicky. Nejdůležitější je, že nás všichni skvěle přijali, fandí nám, pořád se ptají, jestli něco nepotřebujeme. Jsem šťastný, že můžu v takovém týmu hrát. Jako bychom byli jedna rodina,“ říká Trofimov.

A Grebenšikov souhlasí. Je jasné, že byl proti Petrovicím ze své premiéry nesvůj. Bylo tu očekávání jeho i týmu, on se ale uvedl výtečně. „Celé mužstvo mě podporovalo. Pořád jsem do kluků na střídačce i v šatně slyšel: Come on, come on!“ Možná můžeme přidat, že rusky „do toho“ se řekne: „šajbu“, aby parťáci příště věděli. „Že jsem hned dal dva góly, je pro mě důležité. Zvedne mi to sebevědomí, lépe zapadnu. A ještě šťastnější jsem, že dva góly dal i Saša,“ popisuje Grebenšikov.

Ano, Trofimov je na Kladně od začátku sezony a střelecky se zatím trápil. Sám přiznává, že to měl v hlavě, že do zápasu proti Petrovicím šel s těžkým závažím. „Naložil jsem toho na sebe moc, ale když jsem dal gól, hned jsem to odhodil a najednou se cítím úžasně, bez tlaku.“ I on děkuje spoluhráčům a trenérovi za podporu. Vypráví, jak ho po každém duelu uklidňovali a chválili za to, že se umí dostat do dobrých pozic. Že góly pak na sebe nenechají dlouho čekat.

„Věřili mi. Stejně jako náš trenér. Je to skvělý člověk, protože mi pořád opakoval, ať nemyslím na góly, ale ať se snažím být v každém zápase lepší a lepší. A má pravdu – ani teď, když jsem konečně skóroval, nesmím přestat myslet na jeho slova a musím být pořád lepší a lepší. Těžší zápasy totiž ještě přijdou.“

Spasibo!

Šajbu!