Na jaře byl výraznou postavou v kladenském tažení za postupem. Teď 19letý Jakub Janoušek, jinak odchovanec Kanonýrů, sbírá minuty a zákroky i ve vysněné Livesport Superlize. Odchytal celé zápasy proti Tatranu a Mladé Boleslavi, tedy posledním dvěma superfinalistům. „Je pro mě čest se měřit s takovými hráči, kteří v těch klubech hrají,“ říká Janoušek. A v rozhovoru pro klubový web mluví i o skvělé spolupráci s kanonýrským parťákem Martinem Halešem,
Pondělí duel Livesport Superligy proti pražskému Chodovu odehrají Kanonýři kvůli přítomnosti televizních kamer v „azylu“ Kladenské sportovní haly SAMK. Předprodej vstupenek odstartoval ve středu v 18 hodin přes Ticketportal, držitelé sezonních permanentek mají v hale rezervovaná místa, o lístky si však musí kvůli distribuci zažádat.
Ještě na začátku třetí třetiny ztráceli jediný gól, jenže překvapení dotáhnout nedokázali. Kanonýři podlehli úřadujícímu mistru ze Střešovic 3:7 a připsali si tak pátou porážku v řadě (čtyři zápasy ale odehráli venku). Příští pondělí 25. listopadu doma hrají před televizními kamerami proti Chodovu, zápas se tentokrát uskuteční v kladenské Sportovní hale SAMK.
Šéfuje hrdinům, jejichž denním chlebem je zachraňovat životy. A právě lidem ze Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje (ZZS SK), jejímž je MUDr. Pavel Rusý ředitel, budou Kanonýři děkovat ve speciální sobotním zápase (18.00, BIOS) proti Sokolu Brno Gullivers. Jak práce záchranáře vypadá, popisuje Rusý v rozhovoru pro web Kanonýrů.
Kolik výjezdů ročně vaše záchranná služba absolvuje? ZZS SK provede zhruba 140 000 výjezdů ročně.
Cílem florbalového zápasu, který je věnován záchranářům, je i edukativníčást. Co byste si sám nejvíc přál, aby široká veřejnost dostala do povědomí? Nejoptimálněji život zachraňující výkony. To je efektivní laická resuscitace včetně použití automatického externího defibrálotoru, pokud je dostupný, nebo zástavu masivního krvácení.
Často se říká, že jsou mnohé výjezdy ZZS zbytečné. Je to tak a v kterých situacích je určitě nezbytné„záchranku" volat? Aktuálně je to často skloňované téma. Myslím, že i v jiných oblastech se najdou případy, kdy určitá skupina systém dokáže zneužívat a podobně je tomu i v prostředí záchranné služby. Na druhou stranu jsou situace, kdy se na záchrannou službu obrací pacienti, kteří se nedovolají svému praktickému lékaři nebo se jim nedostane návštěvy v domácím prostředí, dále lidé s omezenou pohyblivostí i ze vzdálenějších lokalit, kteří nemají možnost vlastní dopravy a to s požadavky s nižší naléhavostí. Operační středisko se i o tyto volající musí postarat a zvolit optimální postup s ohledem prioritní péči u život ohrožujících stavů.
Jak náročná je práce záchranáře a dostává se jim dostatečného ohodnocení– finančního i lidského, že by pacienti jim děkovali? Myslím, že práce záchranáře se skládá z té profesní části, na kterou jsou kladeny stále vyšší odborné nároky a z části etické. Ta je hlavně o vlídné a profesionální komunikaci s našimi pacienty. Zde ojediněle rezervy máme a to i proto, že představa mnohého začínajícího záchranáře je akčnost na každém výjezdu včetně atraktivního vrtulníku, ale je skutečnost je taková, že převážná většina výjezdů je k pacientům vyššího věku, u kterých dojde ke zhoršení stavu jejich chronického onemocnění. Právě o to víc je žádoucí vlídná komunikace a pochopení s myšlenkou, že podobnou péči budeme jednou také potřebovat.
Je o práci na záchrance zájem? Zájem je v dnešní době ovlivněn i pracovními podmínkami. Optimální je, když si můžeme naše potenciální nové kolegy vybírat, což se nám aktuálně daří. Práci za záchranné službě stále považuji za prestiž.
Co vy a sport? Zde mám velké rezervy a v zásadě obdivuji ty, co si jdou po práci zaběhat několik kilometrů. U mě zvítězila myslivost.