Matěji, gratulujeme k postupu i úžasné sérii. Ale zavzpomínej nejdřív na ten moment z prodloužení?

Já si pamatuji, jak brněnský hráč běží sám na gólmana, já ho dobíhám a jen jsem si v duchu říkal, hlavně ať nedostaneme gól. To se nestalo, i tak míček Ivana po jeho zásahu přeskočil a já viděl, jak padá do brány. Chtěl jsem do toho jen hrábnout, bezmyšlenkovitě odpálit. Kdo to někdy zažil, tak ví, že v tu chvíli na nic nemyslíte, zvlášť v prodloužení. Kluci pak popisovali, že jsem při odpalu trefil míčkem Ivana a on to chytil. Byl to infarktový moment a po zápase jsme si dělali srandu, že jsem nám zachránil sezonu.

Jaká to byla série?

Popravdě jsem byl překvapený, že si nás Buldoci vybrali, čekal jsem, že na nás zůstane Hattrick. Nicméně já jsem chtěl Buldoky, protože jsem cítil, že na ně dokážeme zahrát lépe, i když jsme je v základní části neodkázali porazit. To se potvrdilo. Celá série byla dost vyrovnaná. Měli pár způsobů, kterými nás dokázali překvapit. Ať už to byla osobní hra, kterou nás u nich v neděli dost přehrávali a my na ni nedokázali včas zareagovat. Ale ukázali jsme jako tým, že na to máme. Máme na to hlavy, i když hrajeme na deset lidí. Což bylo vidět v pátém zápase.

Ten byl jaký?

Já jsem nepochyboval, že vyhrajeme. Říkal jsem klukům: Já nejsem nervózní. A někteří z nich mi odpovídali, že oni taky ne. Měli jsme z toho pátého utkání vlastně radost. Bylo na nás vidět, že jsme se dokázali poučit z chyb, které jsme v průběhu předchozích čtyř utkání natropili. Ať to byla jejich hra v šesti či nedotažení vítězství, když jsme v sobotu doma vedli čtyři minuty před koncem 3:0 a prohráli jsme v prodloužení. Všechny tyto chyby jsme zvládli vstřebat a obrátit v náš prospěch. Díky tomu jsme si domu dovezli tak vysokou výhru.

Napumpoval do vás postup do semifinále, který třeba web Českého florbal označil za překvapivý, sebevědomí?

Ano a hodně. Ukázali jsme, že na to v hlavách máme. Pracovali jsme na detailech a ty v play off rozhodují. Je to jiná soutěž. I teď na Ústí si hodně věříme. Jsou to mladí kluci, hodně běhaví a šikovní, ale myslím, že bude rozhodovat právě hlava. A já věřím, že po celé té sezoně, která byla nahoru dolů, my v ní měli daleko vyšší ambice, tak jsme tu pohodu teď získali. To je velké plus a uděláme všechno, abychom se dostali co nejdál.

Hráli jste na dvě lajny. Jak moc je to fyzicky náročné a ukazuje to vaši připravenost?

Na dvě lajny hrajeme vlastně od poloviny sezony. Nezaskočilo nás, že na utkání odjedeme ve 13-14 lidech. Mně to vyhovuje, mám to rád a většina kluků taky. Jsme v tempu, jen se musí s tím tempem hry pracovat. Jak dlouho budeme na hřišti, abychom se nevyšťavili hned na začátku. Jsme nadstandardně fyzicky připravení. Určitě nedokáže mít síly pořád, ale víme, jak s nimi pracovat.

Do Brna vyrazila i spousta kladenských fanoušků...

... a já bych jim moc chtěl poděkovat. Byl to pro nás šestý hráč na hřišti a bylo to neskutečné. Přišel jsem si jako doma. Když fandili brněnští diváci a naši, tak to byl velký rozdíl. Nezaznamenal jsem chvíli, kdyby naši příznivci nebyli slyšet. Byla to věc, která nám strašně pomohla. Chceme jim ty nádherné zážitky zprostředkovávat ještě o něco déle a věřím, že nás podpoří i o víkendu v Ústí a pak zase doma. Snad jim uděláme zase o něco lepší den.