99_20240130_165647.png
1454_20200319_190916.jpg

Věrný Přívara: Tentokrát proměna a restart byly skutečné, nezůstalo jenom u řečí

Loni byl hrajícím trenérem, v této sezoně pro změnu zůstal nejstarším hráčem v kádru. Plně se podřídil celku, a tak když bylo potřeba, hrál v obraně, kde kdysi získal ligové tituly v Tatranu. Později zase naskakoval v útoku, kde jako kluk začínal. Dušan Přívara je už osmým rokem věrným Kanonýrem a i v tomto ročníku ukázal, že blaho týmu je pro něj nade vše. Také on se v seriálu posezonních rozhovorů vrací k uplynulým florbalovým měsícům, které minulý týden předčasně ukončila pandemie koronaviru.

Sezona byla plná změn. Ať už v hráčském kádru či přístupu k tréninku. Jak jste je vnímal?

V porovnání se změnou, když se Kladno přejmenovalo z FBC na Kanonýry, byly opravdu výrazné. Ale tentokrát ta proměna a restart byly skutečné, nezůstalo jenom u řečí. A to ve všech oblastech, ať už jde o marketing, podporu pro hráče, zázemí i náplní tréninků. Zvýšily se nároky na pracovníky Kanonýrů, ale stejně tak na trenéry a hráče. Zvýšila se i samotná náročnost. To všechno bylo potřeba, aby se věci na Kladně posunuly lepším směrem. Pro mě osobně byl tento impuls velice příjemný.

Pročistila se i kabina? Že odešli hráči, kteří nechtěli makat, a zůstali ti, kteří chtěli.

Víte, já bych to nechtěl rozdělovat na ty, kteří chtěli makat, a kteří ne. Spíš bych to rozdělil na ty, kteří chtěli pro úspěch udělat něco víc, trošku potlačit své ego a ukázat týmového ducha. A na ty, kteří ono ego potlačit nechtěli. Všechno to totiž povětšinou byli hráči, kteří tomu dávali dost času, ale často razili názor, že si s Honzou Pazderou nebudou příliš rozumět. Přitom se o to ani nepokusili, ani nechtěli navázat vztah hráč-trenér. A tak se to pročistilo. My ty zmiňované hráče s Ondrou Riebauerem loni trénovali, a tak jsme tušili, že pokud přijde Honza, určitě většina z nich pokračovat nebude. Věděli totiž, že je Honza náročný. Jenže vzdali to ještě před tím, než aby okusili, co všechno jeho trénink obnáší. Ti hráči na jednu stranu chyběli, museli jsme se se sezonou poprat bez nich, ale myslím, že udělali dobře, že odešli. Z florbalu musíte mít radost, ne aby chodili na tréninky a pořád tam řešili nesmysly.

Vám je 33 let, a přesto se jste vrhl do dřiny navíc, abyste se pokusil s týmem o postup.

A proč by ne? Myšlenky, že bych měl skončit nebo jít někam jinam, jsem neměl. My se před sezonou otevřeně s Honzou bavili, on mi svou vizi nastínil. Že přijde nějaká práce navíc, tak toho jsem se nikdy nebál. Pokud by bylo v tréninku, klubu cokoliv nepříjemného nebo bych se necítil dobře, tak bych to s vedením i Honzou řešil. Ale ani na vteřinu jsem nepřemýšlel, že bych skončil kvůli tomu, že jsou větší nároky na hráče.

Ona je i výhoda, že trenér Pazdera s vámi hodně mluví, věci vysvětluje, že?

Přesně tak. Honza se inspiroval moderním koučinkem, kdy se snaží hledat řešení z té hráčské strany, než aby sám direktivně určoval, jak mají věcí být. Samozřejmě něco musí rozhodnout on sám, ale jinak věci konzultuje s hráči. Když za ním člověk přijde a chce něco probrat, nestane se, že by ho odpálil, ale snaží se s ním najít společnou řeč. Vyslechne si jeho představu, než aby mu nutil svou. Chce, aby se hráč s jeho vizí ztotožnil, souhlasil s ní. Říkal to od začátku sezony, a když byly klíčové momenty, dával nám možnost, abychom řekli svůj názor na jeho vizi. Nebo když nastavil nějaký společný program, mohli jsme ho upravit, aby to vyhovovalo většině.

Postoupit se nepodařilo, protože sezona skončila předčasně. Může to být v něčem výhoda, že se můžete připravit na příští ročník ještě intenzivněji? A být třeba v základní části suverénnější, jak o tom mluvil kapitán Filip Ullmann?

Ta práce, kterou jsme tomu dali, se určitě projeví. Ale teď je to čerstvé a člověk cítí, že je to strašná škoda, jak to dopadlo. Všichni okolo nás se snažili splnit ten cíl – lidé, kteří pořádají zápasy, marketing a samozřejmě i hráči, kteří tu zůstali a věřili zvolené cestě. Z té druhé stránky je lepší mít delší čas na přípravu, aby to mělo nějakou jistější herní tvář. Má to své plusy i minusy, teď ale převládá smutek. Protože hodně lidí do snahy o postup investovalo energii, finance a ne jejich vinou skončila sezona tak, jak skončila.

Ten kádr působil velmi soudržně. Věříte, že se ho podaří udržet.

Doufám a věřím. Teď se ale teprve bude lámat chleba, kdo je opravdový charakter a kdo byl jen tlučhuba. Jestli někteří hráči dostanou nabídku ze superligy, tak jen díky Honzovi, který dal spoustě klukům možnost a vybičoval je k lepším výkonům. A ne jeho vinou sezona skončila a postup se nepodařil. Jestli uteče půlka kádru, tak to bude z mého pohledu lehce podlé. Samozřejmě nikoho nesoudím, a když přijde s rozumným vysvětlením, dá se to pochopit. Ovšem nemyslím si, že takové vysvětlení je, že si chci „jen“ zahrát vyšší ligu. To si všichni můžeme zahrát příští rok, protože věříme ve své schopnosti. A nevidím důvod, když většina zůstane a neuteče, abychom nepostoupili. Jen si musí uvědomit, že nás čeká náročný boj, protože očekávání bude dvakrát takové. A můžu mít ještě jeden vzkaz.

Určitě.

Prosím, buďte na sebe v této nelehké době hodní a pozitivní. Často čtu na sociálních sítích nenávistné vzkazy, což mě mrzí. Pojďme se i teď víc usmívat.