Zkuste prosím představit obor Zdravotnické záchranářství.
Většina lidí má představu takovou, že zdravotnické záchranáře potká pouze na záchranné službě (ZZS), tedy že jde o človíčka v červenomodré uniformě nebo podobného zabarvení podle kraje. Náš obor zahrnuje však mnohem více. Zdravotnický záchranář má kompetence pracovat mimo výjezdové skupiny a to na operačním středisku ZZS, na letecké záchranné službě a v nemocnicích, konkrétně na anesteziologicko-resuscitačních odděleních (ARO), jednotkách intenzivní péče (JIP) a urgentních příjmech (UP). Z toho vyplývá, že studenty musíme připravit nejen na práci v terénu, ale i na práci u akutního lůžka, kdy pacientem můžeme být prakticky kdokoliv s jakoukoliv diagnózou. Práce v nemocnicích je krapet jednodušší, protože k ruce máte, v případě nouze, další ruce a případně tým lékařů. V přednemocniční péči jste sami, ve dvou a vybavením pro záchranu života. Z toho vyplývá i náplň výuky

Na co se tedy při výuce hlavně zaměřujete?
Studenty připravujeme na poskytování ošetřovatelské péče v nemocnici a práci v týmu a rovněž na práci v terénu, kde musí pracovat samostatně se svým kolegou, musí přesně a správně diagnostikovat a umět zaléčit nežádoucí stav dle kompetencí záchranáře. Specifická činnost záchranářů v přednemocniční péči je umět pracovat s omezenými zdroji i v případě, kdy převyšuje počet raněných nad počtem záchranářů. Nemusí to být jen hromadná nehoda vlaku či autobusu, ale stačí i dopravní nehoda, kdy posádku obou aut tvoří šest osob a máte dva záchranáře. Je to sice celoživotní proces učení, ale základní principy řízení a zvládání takových situací musí zvládnou již studenti před ukončením studia.

Jak velký je o studium zájem?
Na zájem o studium si naštěstí nemůžeme stěžovat. Zdravotnické záchranářství má svou prestiž a snoubí v sobě medicínu, sport a někdo by řekl i adrenalin, což mu dává punc chtěného oboru. Otázkou vždy bývá, kolik studentů nakonec studium ukončí. Dnes si zájemci o studium mnohem pečlivěji zjišťují informace o programu a studiu, o škole, a dokonce o uplatnění po absolvování studia, což je velmi dobře. I přesto si někteří studium a následně povolání trochu idealizují a někteří po prvních praxích v nemocnicích zjistí, že práce s lidmi není jednoduchá a změní program studia, ale takových studentů je minimum. V drtivé většině případů mají studenti nabídku práce od ukončení prvního ročníku a mnozí při studiu pracují v nemocnici jako sanitáři nebo praktické sestry (na což mají kompetenci po ukončení 1. ročníku studia). Vidíme, že zájem o studium zvyšují různé incidenty, například v době pandemie COVID-19 jsme zaznamenali enormní zájem o studium.

Kde především vaši studenti najdou uplatnění a jak vysoké je zhruba procento absolventů, kteří nastoupí k ZZS?
Já si dovolím odpovědět od konce. Se ZZS je to trochu komplikované, protože záchranář ihned po studiu na ZZS do výjezdu nemůže nastoupit, to může až po absolvování jednoho roku odborné praxe u akutního lůžka. Avšak může pracovat jako řidič sanitního vozu ZZS nebo operátor na operačním středisku ZZS, a někteří toho využívají na částečný úvazek a druhou část úvazku mají v nemocnici na ARO, JIP nebo UP. A po absolvování jednoho nebo dvou let se teprve přesunou do pozice záchranáře se všemi kompetencemi. A teď se dostáváme trochu do křížku. Na jedné straně je záchranářů málo a podle ÚZIS bude mnohem hůř. Na straně druhé je zde komplikace s roční praxí u lůžka, a tedy etablování záchranáře v nemocnici (ARO, JIP, UP). A stává se, že nemocnice se o záchranáře přetahují se ZZS. ‚Výhodou‘ záchranné služby – pracujete v týmu dvou lidí a máte plnou odpovědnost za pacienta a jeho stav, léčbu, transport atd., pracujete v každém počasí, ve dne, v noci, venku, mnohdy nemáte z důvodu jednoho výjezdu za druhým, si čas ani odskočit na toaletu a prakticky nikdy nevíte, co nebo kdo na vás čeká. I když se snažím udržovat si kontakty s absolventy, mohu jen odhadovat, že u ZZS zůstává většinou jejich třetina, zbytek odchází do nemocnic nebo po absolvování magisterského studia zcela změní své profesní směřování.

Jak to máte vy osobně?
Já pracuji k letošnímu roku už 22 let ve zdravotnictví a z toho posledních 13 let u zdravotnické záchranné služby. Stále si užívám ty výhody práce u záchranné služby a pokud mi to nezkomplikuje třeba zdravotní stav, tak to rozhodně měnit nebudu. Jednak mě tato práce naplňuje a jednak díky Fakultě biomedicínského inženýrství mohu své získané zkušenosti z terénu předávat další generaci záchranářů.

Jaká jsou specifika pro práci zdravotníka u ZZS?
Musí to být týmový hráč, stejně jako ve florbale. Pokud si pojede sólo, tak brzy skončí. Ve sportu je to špatně pro tým a trpí tím ostatní hráči. V práci záchranáře nemůžete být sólisti, vždycky potřebujete pomoc druhého člena výjezdové skupiny – příprava vybavení, pomoc při vyšetření a ošetření, pomoc při transportu. A pokud transport nezvládneme ve dvou, tak je potřeba si přivolat posilu z jiného týmu – my voláme hasiče. Tím chci říct, že je bezpodmínečně nutná dovednost komunikace – mezi kolegy, ale hlavně komunikace s pacienty, abychom byli schopni adekvátně odebrat anamnézu a přijít na to, co přesně jej trápí a transportovat jej na správné pracoviště k další léčbě. Zároveň je dobrá spolupráce členů výjezdové skupiny výhrou pro pacienta a o toho jde především; je to výhra pro celý tým. Nemůžeme říci, že u zdravotnických záchranářů je nejdůležitější to, nebo ono. V programu zdravotnické záchranářství se snažíme studentů dát maximum v oblasti ošetřovatelství, urgentní medicíny a medicíny katastrof, prolínají se v nich prakticky všechny klinické obory, ale také maximum v oblasti aplikované psychologie a každý odborný specialista se zaměřuje na vysvětlení a praktické zvládnutí specifické péče u akutního lůžka a ošetřovatelské péče v terénu.

Co vy a florbal?

Florbal jsem hrál jen párkrát, ještě když jsem studoval vysokou. Obecně sport mám rád už od základní školy, kdy jsem školu reprezentoval v atletice a hlavně ve skocích do výšky. Akorát v té době jsem nepatřil mezi nejvyšší, tak mě vždycky někdo přeskočil. Postupně jsem přešel ke gymnastice a od gymnastiky k běhání, hlavně sprinty. Po úrazu kotníku jsem objevil kouzlo dlouhých tratí. A na vysoké mě kamarádi navezli do lezení, u kterého jsem zůstal. Pravdou je, že nyní všechny tyto sportovní aktivity provozuji rekreačně, protože nevychází úplně čas, jak bych si přál. Na závěr si dovolím poděkovat Kanonýrům Kladno za uspořádání senzační kampaně a budu držet palce v nadcházejících zápasech. Superliga už volá!