„Tým byl extrémně silný. Hráči úspěchu věřili, dva a půl roku tvrdě pracovali, což se jim vyplatilo,“ popisuje Pazdera.

Trenére, gratulujeme. Jaké byly na šampionátu vaše úkoly?
Začal bych tréninkovým procesem, kde jsem měl na starosti nácvik, rozbor, analýzu a spoludefinování herního plánu pro útočnou hru a odpovědnost za přesilové situace. Při rozdělování odpovědností v rámci realizačního týmu jsme chtěli vycházet ze silných stránek jednotlivých členů. Dávám velký kredit Jaroslavu Berkovi (hlavní trenér reprezentace), který velice dobře vybral role lidem v realizačním týmu a důvěřoval jim. Není jednoduché vést takto silný realizační tým a Jarda to zvládal výborně. Byla pro mě radost spolupracovat s tak kvalitními a zapálenými trenéry a mít možnost se od nich učit. Mimo to jsme jako trenéři měli rozdělenou přípravu na jednotlivé soupeře, já sledoval Švédsko. 

A při samotném zápase jste měl jakou roli?
Seděl jsem s trenérem brankářů a kondičním koučem na tribuně, kde jsem měl na starost sledování hry a předával jsem zpětnou vazbu – jak reaguje soupeř na náš herní plán, jestli my ho dodržujeme, jak vypadají naši jednotliví hráči herně i kondičně. Zda si soupeř připravil něco speciálního, jak nasazuje formace. Informace jsem díky vysílačce mohl okamžitě v angličtině předávat Joonasi Naavovi (finský asistent trenéra u české reprezentace), o přestávce jsem chodil do šatny s dalšími poznatky.

Často se říká, že je pro hráče i trenéra nejtěžší sedět na tribuně, že jsou to největší nervy, protože nedokáže bezprostředně ovlivnit průběh hry. Jak bylo vám?
Myslím si, že mám celkem dobrý analytický pohled. I to byl důvod, že mi po rozdělení rolí v realizačním týmu připadla tato. Ale najít v sobě disciplínu a potlačit emoce bylo určitě lehčí v základní části než v play off. Sledovat samostatné nájezdy proti Švédsku v semifinále… Jsem emotivní typ, hodně hru prožívám, ale sedět jen pod střechou a nemít pocit, že člověk může aspoň něco málo z lavičky ovlivnit, pro mě bylo nové a hodně těžké a emocionálně náročné na zvládnutí.

Český tým působil sebevědomě, silně. Jak jste ho viděl vy?
Ano, tým je extrémně silný. Byla za tím tvrdá práce od každého člena týmu, makalo se na každém detailu. Kromě čtyř trenérů pomohl i mentální kouč Martin Daněk nebo štáb specialistů v realizačním týmu, do kterého patřila také naše fyzioterapeutka Gabča Pecáková.  Ale největší kredit musí dostat hráči, kteří udělali obrovský progres. V průběhu cyklu se posunuli po herní i lidské stránce. Spousta kluků hraje superligu, někteří mají nálepky hvězd. Ale musím říct, že jsem až koukal, jak každý člen týmu dokázal upozadit své ego ve prospěch týmu. Vypíchl bych vůdcovství Filipa Formana a Matěje Havlase, protože na začátku cyklu dostali roli, se kterou se setkali poprvé v kariéře. O to víc je obdivuhodné, jak ji na konci excelentně zvládli. Pozitivně působili na tým, což pomohlo jeho síle.

Jak jste viděl dva kladenské svěřence – Matyáše Bachmaiera a Ondřeje Papouška?
Ondra vstupoval do kempu v roli hráče, který bude náhradníkem. Řešili jsme spolu, aby na tu pozici byl dobře připravený a musím říct, že ji mentálně zvládl výborně. Odvedl spoustu černé práce, chodil do oslabení či do situací, kdy jsme v přesilovce potřebovali získat balonek zpět. Hodně pracoval pro tým, postupně své výkony zlepšoval a před finále na něj padla volba jako na hráče základní sestavy. Matyáš v průběhu celého turnaje dostal hodně prostoru. Začínal ve třetí pětce, ale když se hra stahovala, většinou byl mezi čtyřmi obránci. Odehrál velice slušný turnaj, držel se své nadefinované role, kterou měl postavenou na svých silných stránkách – herní inteligenci, taktické vyspělosti, schopnosti pracovat s tempem hry, vyhrávat osobní souboje. Jsou to dovednosti, na kterých Bachy v posledním roce a půl tvrdě dřel a mám radost, že se mu to vyplatilo.

Hrál v obraně, v Kanonýrech ho známe i jako útočníka. Jak budete jeho univerzálnost využívat v sezoně?
Než jsme spolu začali spolupracovat, hrál ryze útočníka, ale i vzhledem reprezentaci, kdy jsem věděl, že budeme potřebovat univerzálnějšího hráče, posty měnil. Za dva a půl roku odehrál všechny pozice vyjma brankáře, což pro něj v jeden moment bylo motivačně těžší, ale nakonec se projevila jeho mentální síla a dnes je z toho jeho přednost. Je schopen zahrát na jakékoliv pozici a i na mistrovství nastupoval chvíli na centru, jindy měnil levého a pravého obránce. V Kanonýrech s ním určitě budu pracovat v rámci různých scénářů, aby hrál na pozici, na které ho tým bude nejvíc potřebovat. Ale primárně s ním počítám v obraně.

Otázka na závěr – jaké byly oslavy?
Podařily se. Měli jsme v realizačním týmu velice dobrou atmosféru, snažili jsme s napětím pracovat specifickým humorem a došlo i na řadu motivačních sázek. Já to mám rád, takže dopady úspěchu na mě ještě budou vidět. Zároveň jsem se dva týdny plně věnoval práci v reprezentaci, takže musím poděkovat všem kolegům a kolegyním z klubu, že mě zastoupili. Mám nyní dva dny, abych se věnoval práci na Kladně a ve čtvrtek už začínáme v Hostivicích nový juniorský cyklus…