Matyáši, jak jsi viděl sezonu z pohledu týmu?

Šlo to nahoru dolů. Zpočátku to nebylo ono, protože jsme chtěli s juniorkou postoupit mezi nejlepších dvanáct. Nepovedlo se to, i když jsme dostali těžkého soupeře. Sérii nad Libercem ale určitě šlo vyhrát, jenže zkazili jsme si to doma. V B-skupině se nám už dařilo lépe, až na nějaké prohry se slabšími týmy, které nás stály první místo. Na konci to však bylo úplně jedno, protože jsme v osmifinále porazili Chodov. A i když jsme kvůli pandemii koronaviru nemohli pokračovat, beru to jako úspěch. Podařilo se nám, co nikdo nečekal. Vždyť se ani neříkalo, že bychom mohli Chodov překvapit. Zdála se to být jasná série, takže jsem pyšný na kluky, že jsme to zvládli.

Kde se vzala ta síla?

Spoustě klukům z dorostu pomohlo vítězství na regionálních výběrech v Ostravě. Na nich je to vždy něco jiného. Rozhoduje týmovost, souhra. A my se vzájemně povzbuzovali, posunuli jsme se v maličkostech, které pak byly klíčové právě v play off. V něm i kluci, kteří třeba neměli tak dobrou základní část, byli proti Chodovu lepší než jejich hráči. Soupeř do toho šel s tím, že má jasný postup, ale my už po Varech věděli, že jsme semknutí, že máme šanci ho potrápit. I když přiznám, že jsme nečekali, že vyhrajeme. Po prvním zápase, který jsme urvali v prodloužení, to byla obrovská euforie a jsem rád, že nás nepoložil druhý zápas, kdy jsme doma vedli 5:0 a duel ztratili.

I kouč Jan Buk říkal, že vás úspěch na výběrech nabil sebevědomím.

Já na ten turnaj vzpomínám velice rád. Stejně tak na Olympiádu dětí a mládeže či jiné regionální výběry. Tvoříme tým Středočeského kraje většinou s kluky z Boleslavi, doplňují nás hráči z Říčan a se všemi máme výborné vztahy. I když spolu máme před turnajem jen pár tréninků, vypadá to, jako bychom hráli spolu pořád. Pro mě osobně jsou finále z výběrů ty nejlepší zážitky v kariéře.

Právě s Boleslaví jste měli hrát ve čtvrtfinále juniorky, než přišel konec soutěží. Už jste se hecovali?

My to nestačili, ale kluci z Bolky v hecu psali, že už jsou jasně v semifinále. Tak jsme jim to chtěli nandat, ale bohužel to je utnuté.

Jak sezonu hodnotíš ze svého pohledu?

Taky byla z kopce do kopce. Byly tam nějaké zádrhele. Měl jsem měsíc, kdy jsem byl mimo formu. Pak byl zase měsíc, kdy jsem byl v nejlepší formě ve své kariéře. V závěru se navíc tým dokázal neuvěřitelně semknout, k tomu jsme hrál s kluky, co už nastupují za áčko jako Dominik Janda a Vojta Novák. To bylo skvělé. Beru, že to byl neskutečný rok.

Jak ti pomohly tréninky s áčkem?

To byl pro mě neskutečný pokrok. Šel jsem na trénink s juniorkou, pak na ten s áčkem a viděl ten neuvěřitelný rozdíl. Cítil jsem, že mě ty tréninky posouvají a ještě aby ne, když jsou tam větší a rychlejší kluci. Navíc já svou postavou nikde nevyčnívám, takže o to jsem to měl těžší. Ale jsem moc rád tady za tu možnost, co nám trenér Pazdera dal.

V uplynulé sezoně jsi jako dorostenec ještě nemohl, ale teď už se můžeš rvát o místo v sestavě áčka.

A je to velká motivace. 1. liga je hodně kvalitní soutěž, druhá nejlepší v republice. A byl bych moc rád, kdybych byl součástí týmu, kterému se podaří postup do superligy.

Navíc by pro tebe mohla přijít ještě jedna odměna. Za rok se hraje juniorské mistrovství světa v Brně, ty už jsi za juniorku nastoupil na EFT ve Finsku. I to musí motivovat, ne?

Je to přesně tak. Tím, že se hraje v Česku a my ještě obhajujeme zlato, je to ta největší motivace, která může být. Hrát na domácím mistrovství světa je něco, co člověka může potkat jen jednou v kariéře. Tak snad to vyjde. A to se přenáší i do áčka Kanonýrů. Když bych se převedl dobře tam, tak snad se to donese až do reprezentace.