Vedle sportovního ředitele Jana Pazdery byl klíčovou postavou dva roky starého restartu Kanonýrů. Martin Czeczinkar stál za zavedením ročníkového systému u mládežnických družstev, z pozice šéftrenéra rovněž vtiskl mladým Kanonýrům herní tvář i pevné tréninkové návyky. Teď z klubu odchází, když se rozhodl neprodloužit dosavadní kontrakt. „Hlavním důvodem byla má osobní vize. Vzhledem k ambicím, které mám, bych rád využil své zkušenosti a vzdělání v roli profesionální trenérsko-metodického pracovníka na plný úvazek. Už teď jsem díky podpoře Kanonýrů hlavním trenérem výběru dívek talentované mládeže, ale stále mi chybí kontakt s elitním ženským florbalem na celoroční bázi. Je to jedna z mých trenérských priorit, ve kterých bych se chtěl profilovat,“ vysvětluje Czeczinkar své rozhodnutí.

Martine, byly to dva intenzivní roky. Jak jste je vnímal?
Po mém příchodu a před plnohodnotným zapojením do Kanonýrů jsem prvních pár týdnů měl za cíl pozorovat vše, co se děje kolem tréninkového procesu na hřišti, jak klub funguje  po organizační stránce směrem k členům a jaké jsou možnosti pro uchopení dalších sportovních projektů na Kladně. O to lépe mohu nyní zhodnotit, kam se Kanonýři posunuli i jaké zásadní nedostatky jsem v klubu vnímal. Za velmi pozitivní považuji zavedení ročníkového systému. Bylo to velmi náročné na počty a časové možnosti trenérů, protože jsme chtěli obsadit každý ročník hlavním trenérem i asistentem. To se podařilo. Docházelo tak k minimu situací, kdy na tréninku či v utkání působil trenér z jiné kategorie, který nebyl celoročně s družstvem. Realizační týmy pak rovněž vnímali mnohem efektivněji sportovní rozvoj družstva i jednotlivců.

Právě vy jste za ročníkovým systémem stál.
Ano. Řadě trenérů se jeho zavedením organizačně ulevilo, jelikož neměli tolik hráčů v týmu. Ale těší mě další věci, že jsme třeba od rodičů zaznamenali pozitivní ohlasy na zvýšenou četnost i včasnost komunikace ohledně sezonní agendy družstva oproti předchozím rokům. Byť vím, že rezervy byly v lepším časování oznamování termínů klubových akcí, byly tu komunikačně-organizační problémy u objednávek a dodání klubového materiálu. Musím říct, že si já i kolegové vážíme rodičů, kteří se s námi během sezon bavili slušnou formou i o nepříjemných tématech. Dali nám zpětnou vazbu, co si myslí k fungování organizace i samotných kategorií. Nasloucháte-li, tak jedině tak může být každý klub mnohem úspěšnější.

Jak se za ty dva roky změnil tréninkový proces?
Významně se zvýšila kvalita jeho obsahu i samotná organizace. Měl jsem z předchozího působiště velkou touhu a ambici zapracovat jednotné herní principy a zkvalitnit celkovou organizaci tréninků tak, aby se postupně odbourávaly zastaralé stereotypy, zbytečné prostoje a dostavily se potřebné emoce k nejmladším Kanonýrům. Z toho mám dobrý pocit. Jen mě mrzí, že jsem neměl kapacitu, abych mohl stejnou péči věnovat všem trenérům. Do práce jsem jim úplně nezasahoval a neurčoval, co mají dělat. Fungovali jsme tak, že jsme si cíle a témata plánovali každý měsíc, aby bylo poznat, že to, co trénujeme, přeneseme i do zápasů. Rovněž mě těší zlepšení v zautomatizovaní základních návyků. Jako je celoroční rozcvičování venku, regenerace, samostatnost, zodpovědnost v omluvenkách, plánování, přihlašování se na turnaje a klubové akce. Hráči z nich budou těžit nejen do budoucna ve sportu, ale především v běžném životě.

Zpočátku jste coby šéftrenér měl celou mládežnickou strukturu na starost sám, zhruba po půlroce nejmladší kategorie převzal Michal Skuhrovec. Jak moc vám pomohl?
Hodně, protože jeho příchod k přípravkovým ročníkům byl důležitým faktorem. Dal oporu, vyztužil trenérský tým a začal se starat o kompletní servis směrem k nejmladším členům. Jsem velmi nadšený, jak se Michal úlohy zhostil, s jakou chutí a péčí přistupuje k nejmladším členům. Věřím, že Michalova osobnost se s dalšími roky praxe ještě více vyformuje a z jeho dobře odvedené práce u nejmladších budou Kanonýři navazovat ve vyšších kategoriích.

Jenže zároveň vaše působení výrazně – stejně jako všechny z nás – ovlivnil koronavirus. Minulá sezona zůstala nedohrána, v této se téměř nemohlo do haly.
Ano, covid vejde do sportovních dějin. Zastihl nás všechny nepřipravené a zvlášť v prvním lockdownu, kdy nikdo neměl prakticky žádné informace, jsme se rozhodli dát hráčům volnější období. Během druhé koronavirové pauzy po prázdninách jsme už připravili kvalitní tréninkový program #trénujchytře. Už jsme předvídali, že se situace nebude jen tak lepšit směrem ke standardním tréninkům. Věřím, že jsme mírné promeškání z jara minulého roku odpracovali a dali našim hráčům do ruky speciální nástroj pro individuální sportovní rozvoj. I jako hlavní trenér výběrů dívek, kde rovněž používám aplikaci XPS, mohu objektivně posoudit, že nikde nefunguje na takové úrovni jako na Kladně. Zásluhu na tom měl především Václav Michálek, který velmi dobře upravil a graficky zpracoval všechen videomateriál. Další roli zde sehráli specialisté Jan Pechr (kondiční trenér) s Gabrielou Pecákovou (fyzioterapeutka), kteří vytvořili odborný obsah. Zároveň ve spolupráci s šéftrenéry chystali pravidelné tréninkové plány pro každé kategorie. K tomu jsme posílili o Mirka Šnajdra v roli šéftrenéra U15-U19.  Zmiňuji tyto pracovníky proto, že sám jsem se s takovým počtem ve florbalovém klubu nikdy nesetkal. 

Co to o Kanonýrech vypovídá?
Z mého pohledu je to v českém florbalové prostředí opravdu bezkonkurenční. Vedení spolu se sportovním ředitelem chce pro členy to nejlepší, čemuž odpovídá i zapojení dvou specialistů, čtyř lidí ve sportovním managementu, jednom profesionálním trenérovi na plný úvazek a čtyř pracovníků v oblasti organizace a marketingu. Kladno v tomto momentálně dominuje a v současné době určuje trend mezi top florbalovými organizacemi. Je to práce vedení a já věřím, že profesionální trenéři budou ve florbale a nejen na Kladně čím dál častějším pojmem. A mám ještě další přání.

Jaké?
Aby se i s ohledem na průběh této sezony pokračovalo ve vylepšování vztahů s rodiči a staly se standardem individuální rodičovské schůzky, které také přinesly své ovoce. Chci ocenit, že sportovní úsek vytvořil a popsal novou a ucelenou strategii sportovního rozvoje z hlediska kondiční, mentální a florbalové specializace. Aby na něco navazovala, bylo nutné si položit otázku, čeho chce vlastně hráč ať už krátkodobě či dlouhodobě dosáhnout a co je ochotný pro to udělat. Výsledkem podle mého názoru bylo, že proběhla schůzka šéftrenér-hráč-rodič. Cílem bylo od kategorie U12 hráčům a rodičům představit možné varianty sportovní úrovně (volnočasové a výkonnostní). Ukázali jsme, co konkrétně každá úroveň obnáší, jaké jsou/nejsou nároky. Podle toho se potom hráči zařadili do výchozích týmů. Samozřejmě je tento systém ošetřen pravidelným vyhodnocováním mezi hráčem a trenérem, jak se v dané úrovni cítí. Hráč může úroveň za daných termínových předpokladů také změnit. Smyslem je, aby hráči sportovali s Kanonýry, ať už v jedné či druhé úrovni co nejdéle.

Co Kanonýři musí ještě vylepšit?
Je potřeba odpracovat hlavní chyby z minulosti, především organizační a materiální servis, se kterými se pojí hořkost a nedůvěra kanonýrských členů. Až se toto povede, věřím, že i více členů si začne více vážit toho, co pro ně klub dělá. Rovněž si myslím, že jsme mnohdy odvedenou práci tolik neprezentovali. Přitom je spousta témat, která členy či veřejnost může zajímat a inspirovat je. Celkově je ovšem klub postaven na profesionálním přístupu a řízení, což kvituji. Od restartu v roce 2019 přišlo mnoho nových pracovníků do sportovního i organizačního úseku. Začaly se primárně nastavovat organizační standardy, které v minulosti dlouhodobě nefungovaly. Sportovní úsek se snažil co nejvíce pomáhat tomu organizačnímu. A pro mě osobně tak bylo velmi náročné udržet vysokou kvalitu v obou rolích. V každodenní bázi jsem řešil více úlohu manažerskou a na kvalitní vedení dvou týmů, kde jsem působil jako hlavní trenér, nebylo tolik času, energie a chuti, z čehož vznikalo mé sportovní neuspokojení. Nicméně díky silnému tandemu vedoucí sekretariátu Andrey Kuthanové a velmi schopného generálního manažera Ondřeje Riebauera se situace zásadně mění. Věřím, že teď šéftrenéři spolu se sportovním ředitelem budou řešit více třeba sportovní strategii, koncepční práci a rozvoj každého ročníku.

Na co budete u Kanonýrů nejvíce vzpomínat?
Na první sezonu v roli hlavního trenéra u starších i mladších žáků. Oba týmy fungovaly  velmi samostatně a zodpovědně, ať už jde o přístup v herních i neherních rolích. Pasivnější herní projev se posunul na aktivní celoplošnou hru, tím se také zvedala celková herní odvaha hráčů. Obavy před zápasy s pražskými velkokluby se velmi rychle vytrácely. Co jsem v předchozích působištích nezažil a na Kladně obdivoval, bylo, jak moc jsou pro členy oblíbené domácí zápasy A-týmu. Pro mě nejúžasnějšími momenty byly radost a emoce mladých Kanonýrů po skončeném zápase spolu s hráči z áčka. Upoutal mě také originální projekt Michala Bradáče, Školní florbalová liga pro základky na Kladensku. Je velmi dobře organizačně uchopená, mezi školáky oblíbená.

Už jsme zmínili vaše role v zavedení ročníkového rozdělení. V čem dalším zůstane i po vašem odchodu jasný Czeczinkarův rukopis?
Položení základních herních principů v první sezoně skrz hlavní trenéry v družstvech, které pode mě spadala. Založil jsem funkční a trvalou spolupráci s projektem Děti na startu a díky tomu eviduje klub příliv nových členů. Povedlo se mi ukotvit spolupráci na celkem 11 základních školách, realizovat kontaktní náborové kampaně, přivést do přípravek o 60 procent více dětí a stabilizovat tím počty pro budoucí práci v ročnících. Podařilo se ve srovnání s jinými konkurenčními akcemi podobného typu kvalitativně zvednout úroveň Letního florbalového kempu. Věřím, že jsem obohatil klub o své předchozí zkušenosti a předal agendu tak, aby mí kolegové mohli bez problémů pracovat dál, činnost ještě zkvalitnit a neohrozit nastavený standard.

Co vám angažmá u Kanonýrů osobně dalo?
Sluší se v první řadě poděkovat sportovnímu řediteli Honzovi Pazderovi a celému vedení Kanonýrů za důvěru. Dali mi pracovní příležitost, která pro mě byla jedna z nejnáročnějších a zároveň nejpřínosnějších v mém dosavadní kariéře. Poznal jsem, kolik úsilí a odvedené práce je potřeba pro vytvoření odpovídajícího prostředí, aby se v něm rozvíjeli všichni hráči. A jak důležitý je podpůrný servis z pohledu komunikace, plánování a administrativních náležitostí pro všechny členy. Díky spolupráci s Honzou jsem se posunul o velký kus vpřed v manažerských dovednostech. Obdivuji jeho smysl pro detail, který se netýká jen samotného tréninku, ale jeho úsilí a každodenní dřina posouvá klub správným směrem. A chci poděkovat také blízkým spolupracovníkům: Mírovi Šnajdrovi, Michalu Skuhrovcovi, Vaškovi Michálkovi, se kterými jsem měl a samozřejmě pořád máme velmi přátelský vztah a tvořili silný tým.

Sledovat dění v Kanonýrech budete dál, že?
Ano. Už jsem to udělal s většinou osobně, ale chci rovněž poděkovat všem trenérům, hráčům a rodičům za vzájemné obohacení, spolupráci na hřišti a za podporu v období restartu Kanonýrů. Za poslední dva roky jsme společně udělali velký kus práce. Věřím, že se klub bude i nadále po všech stránkách posouvat kupředu a jsem přesvědčen, že brzy Kanonýry uvidíme v nejvyšší mužské soutěži. Všem Kanonýrům přeji mnoho sportovních i osobních úspěchů a hlavně pevné zdraví.

---

Komentář předsedy Kanonýrů Zdeňka Jiráka:

“Chci moc poděkovat Martinovi za velký kus práce, které pro Kanonýry během dvou let vykonal. Hned po svém příchodu do našeho klubu se stal důležitým a klíčovým člověkem pro mládež. Prokázal obrovské zapálení, florbalovou erudici a stál třeba za vznikem ročníkového systému, který pro nás bude do budoucna nepochybně přínosný. Martin měl od počátku dvouletou smlouvu, kterou naplnil, a teď chce přijmout výzvy jinde. Já mu přeji mnoho úspěchů ve florbale i životě a třeba se naše cesty zase jednou spojí.”