Milé Kanonýrky, milí Kanonýři, rodiče i příznivci,

před pár hodinami skončil rok 2020, který nám všem výrazně zasáhl do života. Vzal nám mnohé jistoty, na dlouhé měsíce sebral radost z našich koníčků a přišli jsme o euforii z výher i gólů. Uzavřel nám tělocvičny a za vzácné teď považujeme obyčejné „tlachání“ v šatně po trénincích a zápasech. Změnil mnohé, takže když jsem vám v prosinci 2019 do něj přál vše nejlepší a mluvil o zdraví i splněných sportovních cílech, nikdo z nás netušil, že za pár měsíců budeme zcela běžně používat slůvka jako „lockdown“, „karanténa“ či „přerušujeme tréninkovou činnost“.

Museli jsme si – stejně jako celá společnost a každý z nás – poradit s novými výzvami a bezprecedentními překážkami, které se nám rázem postavily do cesty. Od období světových válek tuzemský sport nikdy nečelil takovému omezení jako my dnes.

V loňském bilančním rozhovoru jsem si přál, abychom v nadcházejícím roce „zažili spoustu příjemně stráveného času v našem klubu.“ Teď se nad těmi slovy hořce usmívám, protože podobně jako přání o zdraví jsme je brali možná až příliš formálně a rok 2020 nám ukázal, jak skutečně zásadní jsou. I proto je zopakuji: všem našim členům i jejich rodinám přeji do roku 2021 hodně zdraví a spoustu příjemně stráveného času v našem klubu.

Vím, že vzhledem k současné situaci bude těžké tu druhou část naplnit, nicméně jsem optimistou. Neskutečně si vážím, s jakým nadšením jste v posledních měsících přistupovali k on-line tréninkům, projektu #trenujchytre a že když byly společné tréninky alespoň na pár dní obnovené, chodila na ně převážná část hráček a hráčů.

Těch devět dní, kdy jsme se spolu zase viděli v tělocvičnách tváří tvář ani v nejmenším neberu za ztracený čas, naopak nás to nabilo energií do další práce.

I v roce 2021 tak zůstaneme aktivním klubem, a pokud to jen trochu půjde, budeme se k tréninkům vracet, protože si myslíme, že je to zcela nezbytné pro budoucnost našich dětí. Ať už z pohledu zdraví, duševní hygieny, soutěživosti a dravosti. Vnímám jako prioritu, abychom se u nejmladších kategorií co nejdříve znovu rozjeli trénování v menších skupinách.

A jsem optimistou, že alespoň u A-týmu bychom mohli stávající ročník dohrát. Nechceme však jen pasivně sledovat, co se stane, ale do dění chceme vstupovat. Byť jsme v menšině, tak patříme ke klubům, které se u seniorské kategorie pozitivně stavějí k hraní i za cenu pravidelného testování.

Také proto se náš cíl dlouhodobě nemění a chceme do superligy. Alespoň teď máme prostor koncepčně pracovat na organizačních nedostatcích, nikterak nepanikaříme a dál budeme kráčet po cestě, na kterou jsme se vydali. Pevně věřím, že rok 2021 zase bude víc o sportu než o učení se nových lékařských výrazů. A moc si přeji, abychom na jaře nejen slavili postup, ale rovněž viděli jméno prvního Kanonýra na mistrovství světa. Minimálně Matyáš Bachmaier má totiž skvěle nakročeno, aby se dostal do nominace na juniorský šampionát, který se v květnu (snad) odehraje v Brně.

Zdeněk Jirák, předseda Kanonýrů