Bylo to těžké rozhodování?

Neuvěřitelně, protože jsem byl Tatraňákem tělem i duší. Strávil jsem tam šestnáct let a není snadné po takové době, kdy jsem na trénink chodil pět minut pěšky, najednou každý den dojíždět třicet minut. Nicméně jsem se nakonec rozhodl pro Kladno a doufám, že je to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat.

Co bylo klíčové?

Hlavním důvodem bylo moje vytížení na hřišti. Měl jsem rozhovor s trenérem Honzou Pazderou, který mi jasně řekl, jak to se mnou do budoucna myslí. A ačkoliv jsem přemýšlel, že bych mohl pokračovat v Tatranu a hrát nejvyšší soutěž, tak nakonec převládlo, že se mi tady ten rok líbil a že mě florbal bavil víc než dřív.

Už v březnu jsi mi popisoval, že jsi se na Kladně stal víc komplexnější hráč.

Ano, cítím na sobě hodně velký posun. Samozřejmě je pro mě těžké hodnotit sám sebe, ale asi to trenér se mnou vidí dobře, když byl za mě ochoten zaplatit peníze. Svou hru jsem proměnil fakt výrazně. Daleko víc se teď zvládám stahovat ke středu a umím víc využívat prostor. Dřív jsem byl hodně jen na své lajně. Asi líp chápu systém než dříve. Lépe do něj zapadám, než když jsem přišel.

Někdy se říká, že vše zlé je k něčemu dobré. Berete to tak, že vinou koronaviru máte aspoň s Kladnem o rok víc na přípravu dosáhnout na postup do superligy?

Abych pravdu řekl, pro mě to po sezoně bylo velké zklamání a cítím, že tady máme s kluky nějakou nedokončenou práci, kterou bych chtěl dodělat. Chtěl bych dostat Kladno zpátky do superligy, což je teď můj jasný cíl. Musíme o to v příští sezoně zabojovat. Nebude to samozřejmě jednoduché, ale do budoucna je ten rok navíc v 1. lize asi dobrá věc, protože se naučíme náš herní systém pořádně.

Už ho máte v krvi?

Ano. I na tréninku už teď makáme spíše na detailech, než když před rokem Honza Pazdera přišel do Kladna a musel všem vysvětlovat, co mají dělat. Nyní je jasně vidět, že už každý ví, co má zhruba dělat a je znát velké zapálení. Asi ještě přijdou nějací mladí kluci, kteří nám pomůžou posunout kádr a myslím, že po případném postupu do superligy bychom se klidně mohli rvát o play off.

Jsme v polovině června, v jaké fázi tréninku jsou Kanonýři?

Trénink máme pětkrát týdně. Jednou jsme na hale, v dalším tréninku se zaměřujeme na pohybová cvičení ohledně techniky běhu, dvakrát týdně je posilovna a ještě běhání. Není to nic úplně florbalového, ale v letní přípravě se musí nabrat svaly, aby se přes sezonu mohl hrát florbal a my měli nadvládu nad ostatními, protože v této soutěži makáme nejvíc a věřím, že se tohle to zúročí.

Jsi studentem druhého ročníku Stavební fakulty ČVUT. Jak náročné bylo učení v době koronavirové pauzy?

Pro mě to bylo neuvěřitelně složité. Musel jsem se učit doma z „pédeefek“. Jen si je četl, ale nikdo mi nevysvětlil, jak se počítají jednotlivé příklady. Bylo toho opravdu moc. Ale zároveň jsem byl pánem svého času, takže jsem si mohl dělat, co jsem chtěl a kdy jsem chtěl. Neměli jsme moc on-line výuku, spíš měli jen naposílané dokumenty, jak jsem popisoval. Takže se musím v jednotlivých předmětech učit vše od začátku, což je frmol.